Už držte pusu pane skorokancléři.

Před pár dny jsem si na svém blogu zareagoval na tlachy pana Hájka po svém. Možná stejně blbě, ale bavilo mě to. Ale teď už jde jakýkoli folklor stranou.

Pan prezident nás má za pitomce. Považuje za nešťastné, že chápeme Hájkovy výroky téměř jako by byly jeho vlastní. Nevím kdo mu to nakukal, či jakými úvahami k tomu došel. On vlastně musel komentovat výroky myslitele, kterého si drží na Hradě jen proto, že my ostatní jsme blbí, jak daleko vidíme. Tenhle jeho pohled na ostatní kolem sebe mě už neuráží.
Ale prezidentský úřad mi připadá natolik vážný, že se jako občan této země stydím, když se odtamtud linou takové žvásty, které může pan Hájek vytroubit do celého světa jen a jen díky tomu, že zastává post, jenž zastává. Proto chápu všechny ty, kteří volali po jeho odchodu.
Ale reakce toho génia už je sprostou urážkou. Urážkou všech, kteří si zachovali svoji čest po sovětské okupaci. Člověk, který požadavek na odchod kvůli své hlouposti přirovnává k normalizačním čistkám té doby, to už je opravdový magor.